Životopis:
Pokaždé, když se mě někdo zeptá na můj původ, musím se smát. Děda byl Ital, babička pro změnu Norka. Jak se sešli? To nevím, jen vím, že dědovi rodiče se nastěhovali do Norska, když byl děda ještě maličký chlapec. Maminčina strana je pro změnu z Ruska. S tatínkem se poznali na akademii. Co pamatuju, bydlíme ve dvougeneračním domku. Děda byl policejní důstojník, táta je vyšetřovatel a protože jsem jedináček, prostě jsem od malička tíhla ke stejné profesi. Maminka je zaměstnaná na velitelství. Jsem na ni pyšná, je kapacita přes šifry a kódy.
Když jsem doma oznámila, že jsem si podala přihlášku na akademii do Stockholmu, nastal poprask. Proč ne v Norsku, proč tak daleko. Jenže to jsem právě chtěla, abych to neměla tak blízko a nedržela se máminy sukně. A hlavně, jméno Torres bylo známé a já nechtěla být ta slečna Torress, víte která její maminka... nebo její tatínek... Já chtěla být prostě Gina Torress, policistka. Nakonec jsem se na akademii dostala a dostudovala s červeným diplomem. První umístěnka byla ve Stockholmské centrále. Pak jsem byla přeložena na vyšetřovací oddělení v hodnosti podporučík, samostatný vyšetřovatel. Protože jsem měla celkem dobré výsledky, byla jsem povýšena do hodnosti poručík. Po roce přišel nový rozkaz. Nástup do Uppsaly.