14.jpg
1.jpeg
31.jpg
51.jpg
49.jpg
45.jpg

Jadwiga - šermíř

52.jpg
Popis:

Dvacetisedmiletá Jadwiga je velmi podobná své matince. Tedy naštěstí jen vzhledem a ne postavou. Pleť má jako z alabastru, temně modré oči mají mandlový tvar, malá ústa dovedou být nejen přísně sevřená, ale také usměvavá. Záplava zlatých vln se při každém jejím ladném kroku pohupuje do rytmu. Není příliš vysoké postavy, jejich 170 cm je takový ženský průměr. Její postava je přesně taková, jakou si muži představují. Nikde nic nechybí, ale ani nepřebývá. Na krku má nedailonek.

Oblečena je zpravidla do hnědých, kožených kalhot, chrpově modré haleny, přes kterou si do boje oblékne speciální odlehčené brnění a nátepníky. Obuta bývá do mokasín nebo vysokých kozaček. U širokého opasku je připnutý jednoruční meč a dlouhá dýka. K jejímu vybavení ještě patří plášť s kapucí, rukavice, menší klobouk a čepice s kšiltem. Ostatní osobní věci má ve svém příručním vaku.

Ve vaku má: náhradní oblečení (prádlo, skoro stejné kalhoty, červenou halenu, jedny kratší kalhoty ke kolenům), nějaké jídlo, dva váčky s penězi (v jednom jen pár drobných a úspory ve druhém, který je pečlivě schovaný), střední měch s vodou, tesák v pouzdře.
Životopis:

Před 27 lety Orlesiánská říše, rodné sídlo barona Josif Magna Challiona: Do honosné kolébky tam uložili malou holčičku, jménem Jadwiga. Měla chůvu, kojnou a všichni se kolem ní neustále točili. Maminku a tatínka vídala jen zřídka, když jí chůva čas od času přivedla ukázat nebo když měli společnost. To ji pak nastrojili do šatiček a střevíčků, vlasy spoutali mašlemi a předváděli ji hostů. Ta je rozkošná... taková malá princeznička... udělej pukrle Jadwigo...

Z duše to nenáviděla, už od mala. Jak čas plynul, musela se učit hrát na harfu i loutnu, vyšívat obrazy, tančit a společenské chování. Matinka, jak jí musela oslovovat, byla dost odměřená a studená, namyšlená žena. Byla krásná, měla pleť jako alabastr, vosí pas a nad ním krásně vzedmutá ňadra. Kaštanové vlasy si nechávala vyčesávat do vysokých účesů podle poslední módy. Neustále se kolem ní pohybovali nějací "strýčkové". Tatínek nebýval často doma, jeho povinnosti byli na dvoře a tak v rodinném sídle často nepobýval. Byl o mnoho let starší než maminka, značně prošedivělý, s mírně se zakulacujícím bříškem a monoklem na pravém oku. Tvářil se i doma přísně a důležitě. Nikdy se s ní nemazlil nikdo jiný než stará chůva. Sourozence neměla, protože matka by si prý zkazila svoji krásnou a ztepilou postavu.

Jadwiga je měla ráda, ale tak nějak z povinnosti. Chůva s ní měla hodně práce, protože Jadwiga jak mohla, oblékla si kalhoty a halenu, vlasy nacpala pod čepici se kšiltem a vyklouzla ven. Tam, mezi vrstevníky nebyla žádná baronesa, ale prostě holka jako ostatní. Spíše ale jako kluk, hvízdat na prsty uměla snad líp než kluci. Když bojovali mezi sebou nikdo by neřekl, že ten výrostek v čepici, na kterého všichni volají Jade, je baronesa Jadwiga. Jenomže maminka si prosadila, že Jadwiga je moc rozpustilá, neposlušná a málo se učí a tak půjde do klášterní školy. Nic jí nebylo platné, že se matku snažila obměkčit, a na otce dělala smutné oči. A tak se v necelých dvanácti letech rozloučila se starou chůvou, matkou i otcem a s očima plnýma slz odjížděla do kláštera. Stařičký kočí jel pomalu její průvodkyně, protivná a upjatá žena, s kyselým špičatým obličejem, klimbala naproti ní v kočáře. Nedaleko hranic Fereldenu, před jedním městečkem sebrala odvahu a i s ranečkem svých věcí tiše vyskočila z kočáru a schovala se na kraji lesa.

Domů se nevrátila. Nejdřív se chvíli toulala lesem a přemýšlela co dál, co bude dělat. Cizí kraj, nikoho tu neznala, ale nakonec si řekla, že to tady zkusí. Tady ji jistě hledat nebudou. Hlad ji vyhnal z lesa a ona, v kalhotách a haleně, v čepici, jak byla zvyklá, vešla do nejbližší vesnice. Ještě v lese si z měšce vyndala několik mincí a znovu ho ukryla mezi věci. Ranec hozený na klacku nesla přes rameno. Klackovitě si pohvizdovala, přitom ale zpoza kšiltu prohlížela okolí, jestli ji tady nehledají. Měla velké štěstí, v této vesnici se nacházela škola pro šermíře. To všechno se dozvěděla od hokynářky, upovídané ženštiny, která asi dlouho neměla posluchače jako byla Jadwiga. A tak se dozvěděla, že je to jedna z nejlepších škol, ale taky pěkně drahá a jen tak nikoho nevezmou. A nakonec i to, že je na konci vesnice velký statek a tam hledají čeledína. Poděkovala a vyšla ven.
58.jpg
95.jpg
120.jpg
80.jpg
31.jpg
53.jpg
32.jpg
9.jpg
76.jpg
84.jpg
60.jpg
8.jpg
5.jpg
33.jpg
3.jpeg
1.jpg
14.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one