Karolína - bojový mág
Popis:
Pětadvacetiletá Karolína je energická dívka. Svým vzezřením umí všechny kolem sebe zmást. V halence a sukni až ke kotníčků, s vlasy rozpuštěnými vypadá tak křehce, že ji každý musí chtít ochraňovat. Jenže opak je pravdou. Když si oblékne volné kalhoty, které mají nad kotníky přišité šňůrky, aby se daly stáhnout a k tomu buď bolerko nebo jen korzetovou vestičku, vlasy vyčeše a stáhne na temeni hlavy, rozhodně křehce nevypadá. Když se tím odhalí různé tetování a ostrý pohled jejich šedozelených očí, přeměna je dokonalá.
V každém případě nocí měkké mokasíny, popřípadě kožené kotníčkové botky. Koženou černou vestičku doplňují dlouhé bezprsté rukavice, které končí až nad lokty a jsou ze stejného materiálu jako vesta a mokasíny. Kalhoty má buď bílé nebo rudé. V cestovním vaku má pak ještě jednu náhradní blankytně modrou halenu, jeden teplý kazak, vlněné kamaše, rukavice a plášť, který je dlouhý ke kotníkům a obšitá po celé délce i kolem kapuci sobolinkou. Vak ještě obsahuje láhev na vodu, která je obšití silnější látkou, aby se nerozbila, něco jídla na den, dva. V postranní kapse má jablíčko a trochu sušených plodů a oříšky.
Nenosí žádné šperky, pouze na koženém pásku kolem krku se pohupuje malý medailonek od maminky a na pravém ukazováčku zlatý prstýnek se zelenavým kamínkem, od maminky. V pase má tenký pásek a k němu připnutou dýku. Svoji hůl, která je kratší než běžně mívají kouzelníci, má ve speciálním pouzdře, jenž je připevněno po levé straně vaku. Za ty roky, co jí tatínek nechal vak i s pouzdrem vyrobit, se naučila jedním chvatem hůl uchopit a tasit.
Pětadvacetiletá Karolína je energická dívka. Svým vzezřením umí všechny kolem sebe zmást. V halence a sukni až ke kotníčků, s vlasy rozpuštěnými vypadá tak křehce, že ji každý musí chtít ochraňovat. Jenže opak je pravdou. Když si oblékne volné kalhoty, které mají nad kotníky přišité šňůrky, aby se daly stáhnout a k tomu buď bolerko nebo jen korzetovou vestičku, vlasy vyčeše a stáhne na temeni hlavy, rozhodně křehce nevypadá. Když se tím odhalí různé tetování a ostrý pohled jejich šedozelených očí, přeměna je dokonalá.
V každém případě nocí měkké mokasíny, popřípadě kožené kotníčkové botky. Koženou černou vestičku doplňují dlouhé bezprsté rukavice, které končí až nad lokty a jsou ze stejného materiálu jako vesta a mokasíny. Kalhoty má buď bílé nebo rudé. V cestovním vaku má pak ještě jednu náhradní blankytně modrou halenu, jeden teplý kazak, vlněné kamaše, rukavice a plášť, který je dlouhý ke kotníkům a obšitá po celé délce i kolem kapuci sobolinkou. Vak ještě obsahuje láhev na vodu, která je obšití silnější látkou, aby se nerozbila, něco jídla na den, dva. V postranní kapse má jablíčko a trochu sušených plodů a oříšky.
Nenosí žádné šperky, pouze na koženém pásku kolem krku se pohupuje malý medailonek od maminky a na pravém ukazováčku zlatý prstýnek se zelenavým kamínkem, od maminky. V pase má tenký pásek a k němu připnutou dýku. Svoji hůl, která je kratší než běžně mívají kouzelníci, má ve speciálním pouzdře, jenž je připevněno po levé straně vaku. Za ty roky, co jí tatínek nechal vak i s pouzdrem vyrobit, se naučila jedním chvatem hůl uchopit a tasit.
Životopis:
Karolína se narodila jako čtvrté, vymodlené dítě. Její sourozenci byli všichni bratři a rodiče, hlavně maminka, si moc přáli holčičku. Maminka už když byla Karolínka ještě malé děvčátko u ní zpozorovala schopnosti magické. Ano, tato schopnost se u nich dědila jen po přeslici. Netrvalo dlouho a tatínek přivezl, k nim do rodinného sídla, babičku, která se spolu s maminkou ujala výchovy Karolínky. A neměly to s ní moc jednoduché. Od začátku to byla vzdorovitá svéhlavička. Učila se rychle a tak nebylo výjimkou, že když se jí nechtělo vstávat, aby si podala třeba lžíci nebo misku, „přihrála“ si je magicky. Kolik mističek a hrnečků se rozbilo, o tom raději nemluvme.
Časem se naučila se svou schopností více zacházet a babička ji začala zasvěcovat do útočných kouzel. Pro jistotu ale venku na záhumenkovém palouku. Do deseti let uměla Karolínka vykouzlit ohnivou kouli a vyslat ji pouhým pohledem nebo šlehnout energetickými pramínky na vzdálenost i tři až pět metrů. Rodinné sídlo málem vyhořelo, když babička umřela. Karolína truchlila a nezvládala svou schopnost. Naštěstí to trvalo jen pár dní. Jenomže v Karolíně se něco zlomilo.
Začala utíkat do stájí, učila se spolu s bratry jezdit na koni a bojovat s kordem. Muselo to být tajně, aby maminka nevěděla. Jenže co se dá před maminkou utajit, no řekněte sami? A tak se nakonec na velké rodinné poradě domluvili na kompromisu. Karolína se mohla učit bojovat, ale jen beze zbraně nebo s dýkou. Jezdit na koni už uměla a základy střelby z luku taky. Musela se však naučit i ženské práce, místo vyšívání, uprosila maminku, aby se spíš naučila léčit. A tak se z ní tedy stala taková bojovná kouzelnice, která se uměla ohánět pěstmi stejně jako ohnivými kouzly. Zdokonalovala se v telekinezi i léčení magické i s bylinkami.
Bratři se domluvili a vydali se do světa. Karolína prosila, aby ji vzali sebou, ovšem rodiče jí to nedovolili, protože ji ještě nebylo ani devatenáct. Jenomže svéhlavička si tajně sbalila pár věcí do svého vaku, připravila si sedlo poblíž své kobylky, Helo. V noci se tajně vykradla ven, vyvedla Helo ze stájí a za vsí nasedla a bez rozloučení odjela hledat bratry. Už je to skoro šest let, ale zatím se jí nedaří je najít. Možná je najde teď, když jsou všichni vyzváni k narukování. Vydala se tedy i Karolína do Questaqua.
Za ty roky, co se nechávala různě najímat na ochranu kupeckých karavan nebo na různé podobné práce, vyloupla se z ní krásná mladá žena. Nikdy neměla nouzi o nápadníky, spíš se kolem ní točili jako satelity. Sem tam zaflirtovala, nějaký ten nezávazný, krátkodobý vztah samozřejmě měla, ale na trvalo s někým být, tomu se neustále vyhýbala. Kdyby ji teď někdo hledal, našel by ji před branami Questaqua , zachumlanou v plášti, čekajíc, až se brány města ráno otevřou.
Karolína se narodila jako čtvrté, vymodlené dítě. Její sourozenci byli všichni bratři a rodiče, hlavně maminka, si moc přáli holčičku. Maminka už když byla Karolínka ještě malé děvčátko u ní zpozorovala schopnosti magické. Ano, tato schopnost se u nich dědila jen po přeslici. Netrvalo dlouho a tatínek přivezl, k nim do rodinného sídla, babičku, která se spolu s maminkou ujala výchovy Karolínky. A neměly to s ní moc jednoduché. Od začátku to byla vzdorovitá svéhlavička. Učila se rychle a tak nebylo výjimkou, že když se jí nechtělo vstávat, aby si podala třeba lžíci nebo misku, „přihrála“ si je magicky. Kolik mističek a hrnečků se rozbilo, o tom raději nemluvme.
Časem se naučila se svou schopností více zacházet a babička ji začala zasvěcovat do útočných kouzel. Pro jistotu ale venku na záhumenkovém palouku. Do deseti let uměla Karolínka vykouzlit ohnivou kouli a vyslat ji pouhým pohledem nebo šlehnout energetickými pramínky na vzdálenost i tři až pět metrů. Rodinné sídlo málem vyhořelo, když babička umřela. Karolína truchlila a nezvládala svou schopnost. Naštěstí to trvalo jen pár dní. Jenomže v Karolíně se něco zlomilo.
Začala utíkat do stájí, učila se spolu s bratry jezdit na koni a bojovat s kordem. Muselo to být tajně, aby maminka nevěděla. Jenže co se dá před maminkou utajit, no řekněte sami? A tak se nakonec na velké rodinné poradě domluvili na kompromisu. Karolína se mohla učit bojovat, ale jen beze zbraně nebo s dýkou. Jezdit na koni už uměla a základy střelby z luku taky. Musela se však naučit i ženské práce, místo vyšívání, uprosila maminku, aby se spíš naučila léčit. A tak se z ní tedy stala taková bojovná kouzelnice, která se uměla ohánět pěstmi stejně jako ohnivými kouzly. Zdokonalovala se v telekinezi i léčení magické i s bylinkami.
Bratři se domluvili a vydali se do světa. Karolína prosila, aby ji vzali sebou, ovšem rodiče jí to nedovolili, protože ji ještě nebylo ani devatenáct. Jenomže svéhlavička si tajně sbalila pár věcí do svého vaku, připravila si sedlo poblíž své kobylky, Helo. V noci se tajně vykradla ven, vyvedla Helo ze stájí a za vsí nasedla a bez rozloučení odjela hledat bratry. Už je to skoro šest let, ale zatím se jí nedaří je najít. Možná je najde teď, když jsou všichni vyzváni k narukování. Vydala se tedy i Karolína do Questaqua.
Za ty roky, co se nechávala různě najímat na ochranu kupeckých karavan nebo na různé podobné práce, vyloupla se z ní krásná mladá žena. Nikdy neměla nouzi o nápadníky, spíš se kolem ní točili jako satelity. Sem tam zaflirtovala, nějaký ten nezávazný, krátkodobý vztah samozřejmě měla, ale na trvalo s někým být, tomu se neustále vyhýbala. Kdyby ji teď někdo hledal, našel by ji před branami Questaqua , zachumlanou v plášti, čekajíc, až se brány města ráno otevřou.
