14.jpg
1.jpeg
31.jpg
51.jpg
49.jpg
45.jpg
186.jpg
Popis: POPIS: Téměř třicetiletá Nerea je na ženu dost vysoká. Měří skoro 180 cm, má štíhlou postavu s ladnými ženskými křivkami. Její obličej má jemné rysy, nejvíce každého upoutají nádherné, dlouhými řasami lemované, hnědé oči. Jejich jiskrný pohled dovede rozpálit kdejakého muže. Souměrná přírodně zbarvená ústa se krásně usmívají, dovedou se však pevně zavřít do přísné linky. Kaštanově hnědé vlasy má přírodně zvlněné. Dovede z nich vytvořit každou chvíli jiný účes, nejčastěji však jsou zapleteny do volnějšího copu, jenž spadá až pod lopatky.

Oblečena je zpravidla do černých úzkých kalhot z pružné látky, které věrně obepínají její dlouhé nohy a končí někde ve vysokých kozačkách. Přes ně má delší zavinovací černou sukni, která se dá jedním trhnutím odepnout. Bílá delší halena má hlubší dekolt a široký límec. Dlouhé rukávy se na předloktí ztrácejí v rukavicích z jemňoučké černé kůže, s vysokou manžetou. Přes halenu nosí černý korzetový živůtek, vpředu na šněrování. Její černý plášť, dlouhý asi do půli lýtek je schovaný v cestovním vaku, kde má uloženo ještě náhradní oblečení, měch na vodu, lovecký nůž, sáček se sušenými plody, oříšky a podobně. Má zde i velký černobíle batikovaný šátek a váček s penězi. Na zádech a nebo na hlavě má ještě klobouk, jak jinak, černý. V postranní kapse má uloženou foukací harmoniku, dřevěnou vyřezávanou píšťalku.

Nějaké ty šperky samozřejmě má, jako každá žena, ale nosívá je pouze příležitostně. Jinak je má v plátěném pytlíku na dně vaku. Jen na pravém ukazováčku má zlatý prsten, bez kamínku s vyrytými runami.

Vosí pas má přepásaný širokým, černým opaskem, který navazuje na korzet. Má k němu připnutý svůj kord a levoruční dýku.
Životopis: Nerea je jedináček. Její tatínek je vrchní podkoní a maminka je švadlena. Tatínek chtěl mít syna, a proto ji učil jezdit na koni, šermovat a podobně. To se mamince moc nelíbilo, chtěla svou holčičku strojit do krajek a střevíčků. Vidět ji vyšívat, tančit, malovat. Protože Nerea byla od malička nezkrotná a divoká, ale i mírná a sladká, prostě ženská jak má být, je to jakoby se v ní praly dvě osoby.

A tak se stalo, že umí od všeho něco, ale víc se jí líbí šermování, jízda na koni. Prostě akce, pohyb, volnost a svoboda. Kdežto vyšívání, tanec a hraní na loutnu či jiný nástroj, je pro ni svazující, nudná činnost, kterou vykonává jen málokdy a jen proto, aby udělala mamince radost.

Jako šermířka byla opravdu zručná, na koni jezdila jako vítr. Ke svým 18 narozeninám dostala od tatínka černého hřebečka a malou, tepanou dýku v pouzdře. Maminka ji předala rodinné šperky po babičce. Zlatý řetízek s malým zlatým čtyřlístkem. Do soupravy jejich šperků patří ještě drobné náušnice, ve tvaru čtyřlístku a prsten se zeleným kamenem. K nim ještě nosí dárek od maminky, zlatý prsten s vyrytými runami. Byla šťastná, milovala rodiče, svůj život a svobodu. Naučila se střílet i z malé kuše, takže jezdívala s tatínkem i na lov.

Nic netrvá věčně. Každý jednou šlápne vedle... udělá chybu, která ho svede z cesty. A to se stalo i Neree. Ve svých 22 letech poznala Federika. Krásného, hrdého muže. Vášnivě se do něj zamilovala a nic nedbala na to, že je ženatý, má milou ženu a malé dítě. Poprvé v životě neposlechla rodiče. Nepomohlo domlouvání, ani vyhrožování. Jednoho dne se prostě k ránu sebrala a opustila rodný dům. Pod rouškou tmy doslova prchla jen s pár věcmi, které si narychlo sbalila a s dvěma měšci zlaťáků. Federik se k ní přidal a rozjeli se co nejdál.

Celé dva roky jezdili od města k městu, občas se vyspali někde na seně, jinde dokonce utratili nějaký ten groš za nocleh v zájezdním hostincvi. Nikde nevydrželi dlouho, jakoby je něco hnalo. Milovali se tak, že to na nich každý poznal na první pohled.

A pak přišla první změna. Nerea zjistila, že čeká miminko. Od toho dne se jí začaly zdát podivné sny. Viděla v nich malou holčičku, která k ní natahovala ručky. Kousek dál, stála smutná žena, která v ruce držela dýku. Sen končil vždycky stejně, dýka se zabořila té ženě přímo do srdce. Nerea Se většinou se strašnými výkřiky, celá zpocená a vyděšená budila uprostřed noci. Poznala tu ženu. Byla to Jasmína, Federikova žena.

Když na jeho naléhání řekla, co se jí v posledních nocích zdá, Federik zbledl jako stěna. Na chvíli se zarazil, ale pak rychle začal Nereu chlácholit, že to je jen hloupý sen. Jenže za tři dny se probudila sama. Federik byl pryč. Nerea se po to zjištění upadla do silné apatie. Nejedla, nedbala o sebe a jen pořád plakala. Utekla z města do lesa, toulala se přírodou a vypadala jako šílená. Chvíli se smála a v ten moment začala křičet hrůzou. Po několika dnech jí síly opustily a tak ji našla stará bylinkářka, Martina. Na své kárce ji dotáhla do srubu, ve kterém bydlela, a začala ji léčit.

Postupně se Martině podařilo ji vyléčit. Trvalo to dlouho, příliš dlouho. Když se pak narodil synáček, byl tak slaboučký a Nerea o tom ani nevěděla. Lidský mozek je prazvláštní. Pomáhá člověku, aby zapomněl, aby nevěděl. Martina chlapečka odnesla do kláštera, aby se o něj postaraly jeptišky. Řekla jim, že matka při porodu zemřela. Když se pak Nerea začala uzdravovat a ptát se po dítěti, dozvěděla se, že bylo mrtvé. Znovu upadla do apatie, až se o ni Martina začala bát. Trvalo dlouho, než se z toho trochu dostala. Pak jakoby jí něco hnalo dál.

Avšak už to nebyla ta Nerea, mírná a sladká ani nezkrotná a divoká. Její srdce jakoby zkamenělo. Po dlouhé rozmluvě s Martinou, se vydala zpátky k rodičům. Jenže to byla další chyba. Její rodný dům byl prázdný. Oba rodiče našla ve dvojitém hrobu, v rohu hřbitova. Všichni se na ni dívali s opovržením, od několika si vyslechla dokonce příval nadávek a výčitek. Starý farář ji pak řekl, jaké velké neštěstí způsobila. Maminka onemocněla a po několika dnech zemřela. Tatínkovi puklo srdce. Jasmína se probodla dýkou a tak Federiko dal dcerušku do kláštera a zmizel. Povídá se, že už také není mezi živými.

Nerea ještě ten den sebrala všechny svoje věci, které ještě našla a odjela. Štvala koně jako zběsilá. Nevěděla kam jede, proč tam jede. Věděla jen, že je ztracená, že všem, které milovala strašně ublížila. Přijela ke skále, pod kterou byla hluboká roklina. Sesedla a snad celý den seděla na kraji skalního převisu a přemýšlela. Spíše si dodávala odvahy. Nakonec to vzdala. Touha žít byla silnější a taky se pokusit napravit co by ještě napravit šlo. Usnula schoulená vedle svého koně. Zdál se jí znovu sem o malé holčičce. Držela za ruku malého chlapečka a oba dva k ní obraceli svoje uplakané obličejíčky....

Když se probudila, došlo jí to. Její dítě! On neumřel! Je na žívu! Jenomže kde ho hledat? A co to malá... Federikova dcera.
" Pro ty děti, pro ně musím něco udělat. Možná jsou spolu, někde.... kdoví kde."
Drmolila si tiše a pak jí to došlo! Jsou mrtví oba jsou mrtví!
" Dám duši za to, abych je mohla zachránit!"
Musí to zkusit, musí najít město... jenže možná je to jen báchorka...
58.jpg
95.jpg
120.jpg
80.jpg
31.jpg
53.jpg
32.jpg
9.jpg
76.jpg
84.jpg
60.jpg
8.jpg
5.jpg
33.jpg
3.jpeg
1.jpg
14.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one