Petronela - kouzelnice
Popis:
Petronela je vysoká 125 cm, svou štíhlou postavou, která je zaoblená jen na těch správných, ženských místech, štvala skoro všechny ženy ve vesnici. Obličej má oválný a tak si klidně může dovolit malou ofinku, světle hnědé vlasy spadají k lopatkám. Skoro vždycky má na tváři ruměnec a na rtech úsměv. I zelené oči se dívají na svět optimisticky.
Další věc, kterou popudila místní škarohlídy, bylo její oblečení. Nosila totiž kalhoty, které těsně obepínaly její nožky a k nim košilové halenky, jež v pase přepásala opaskem a trochu podkasala. Rukávy většinou ohrnovala těsně pod loket. Různé vestičky a sáčka nosívala navrch. Jenže teď, má sebou jen dvě košile, dvoje kalhoty, vestu a sako, které jí sahá až do poloviny boků. Obuta je do vyšších, šněrovacích botek, pokud si někdy vezme sandále, můžete vidět, že má každou ponožku jinou. Ne není to roztržitost, ale úchylka, nosí je tak naschvál.
V báglu má ještě sešit a tužku, se kterým si do něj píše kouzla, dřevěnou misku a lžíci, láhev na vodu, placatku s domácí třešňovicí, černé a bílé nitě i s jehlou, dřevěnou paličku, nůž zvaný křivák na potraviny, kus chleba, proužek špeku a nějaké padanče, kotlík je přivázaný k báglu na jedné straně, sandále na druhé. Nakonec do batohu ještě nacpala delší plášť s kapucí, aby měla na noc čím se přikrýt. Moc se jí to do něj nevešlo a tak ze všech stran batohu vykukují kusy oblečení. U pasu má připnutou dýku a svou hůl drží pevně v ruce. Na cestu si nakonec nasadila čepici, kterou má ležérně posunutou k jedné straně.
Petronela je vysoká 125 cm, svou štíhlou postavou, která je zaoblená jen na těch správných, ženských místech, štvala skoro všechny ženy ve vesnici. Obličej má oválný a tak si klidně může dovolit malou ofinku, světle hnědé vlasy spadají k lopatkám. Skoro vždycky má na tváři ruměnec a na rtech úsměv. I zelené oči se dívají na svět optimisticky.
Další věc, kterou popudila místní škarohlídy, bylo její oblečení. Nosila totiž kalhoty, které těsně obepínaly její nožky a k nim košilové halenky, jež v pase přepásala opaskem a trochu podkasala. Rukávy většinou ohrnovala těsně pod loket. Různé vestičky a sáčka nosívala navrch. Jenže teď, má sebou jen dvě košile, dvoje kalhoty, vestu a sako, které jí sahá až do poloviny boků. Obuta je do vyšších, šněrovacích botek, pokud si někdy vezme sandále, můžete vidět, že má každou ponožku jinou. Ne není to roztržitost, ale úchylka, nosí je tak naschvál.
V báglu má ještě sešit a tužku, se kterým si do něj píše kouzla, dřevěnou misku a lžíci, láhev na vodu, placatku s domácí třešňovicí, černé a bílé nitě i s jehlou, dřevěnou paličku, nůž zvaný křivák na potraviny, kus chleba, proužek špeku a nějaké padanče, kotlík je přivázaný k báglu na jedné straně, sandále na druhé. Nakonec do batohu ještě nacpala delší plášť s kapucí, aby měla na noc čím se přikrýt. Moc se jí to do něj nevešlo a tak ze všech stran batohu vykukují kusy oblečení. U pasu má připnutou dýku a svou hůl drží pevně v ruce. Na cestu si nakonec nasadila čepici, kterou má ležérně posunutou k jedné straně.
Vlastnosti:
Povahou je optimistická, přátelská, užvaněná a dost potrhlá. Je velká nešika, i když si to o sobě sama nemyslí. Dovede se ovšem i tvrdě urazit a to pak za sebou práskne dveřmi, pokud sebou nepráskne o zem ona. Ve svých dvaatřiceti letech už je dost zkušená, pravda je i to, že nikdy nebyla moc daleko od jejich vesnice, jen v nejbližším trpasličím městě. Do lidského světa se ještě nepodívala a tak se rozhodla, že to musí napravit.
Povahou je optimistická, přátelská, užvaněná a dost potrhlá. Je velká nešika, i když si to o sobě sama nemyslí. Dovede se ovšem i tvrdě urazit a to pak za sebou práskne dveřmi, pokud sebou nepráskne o zem ona. Ve svých dvaatřiceti letech už je dost zkušená, pravda je i to, že nikdy nebyla moc daleko od jejich vesnice, jen v nejbližším trpasličím městě. Do lidského světa se ještě nepodívala a tak se rozhodla, že to musí napravit.
Dokreslující akce:
Házím do báglu páté přes deváté moje věci a mračím se u toho jako čert. “ No jo, no jo, když si to nepochopil, tak je mi tě líto. Byl to náhodou dobrej fórek. Hej, pravda, tu paličku si mi dobře hodil, beru jí sebou.“ Chytím za letu dřevěnou paličku a začnu s ní šermovat. Když vidím ten kyselý a zapšklý ksicht, raději pokračuju. Bágl zavřu a zálibně na něj kouknu. “ No bóže, tak to nejni úhledně složený, to je toho.“
Hodím si bágl na záda, popadnu svou hůl a teátrně se ukloním: „ Až se ti bude stejskat, tak si na tu chvíli vzpomeň. Opatruj se tady a nehledej mě. Vím, že nebudeš.“ Řeknu ještě tomu mrzoutovi, se kterým jsem žila a pak, frňák hezky nahoru vyrazím ke dveřím a jak se tak snažím hrdě odejít středem... zakopnu a ze dveří se vykutálím. “ Do prdele.“ Zamumlám si pro sebe. Zvednu se, pohodím hlavou a vykročím z vesnice. K tomu pochodu si začnu zpívat, falešně, ale to mě vůbec nevadí.
“ Když tak vo tom přemejšlím, co si víc přát, že jo? Měřím stopětadvacet, na trpaslíka dost, na člověka málo. A postavičku mám k nakousnutí, to říkali všichni ve vesnici, dokonce i ženský. Nevím proč všem tak vadí, že se učím kouzlit. Copak musí bejt každej trpaslík jen pořád zabořenej frňákem v hlíně a nebo máchat kolem sebe sekerou? No, sem prostě po mojí prabábě, ta byla prej úplně stejná. Teda, voni řikali stejně praštěná a děsně nešikovná, ale co, já myslím, že sem šikovná tak akorát.“
Házím do báglu páté přes deváté moje věci a mračím se u toho jako čert. “ No jo, no jo, když si to nepochopil, tak je mi tě líto. Byl to náhodou dobrej fórek. Hej, pravda, tu paličku si mi dobře hodil, beru jí sebou.“ Chytím za letu dřevěnou paličku a začnu s ní šermovat. Když vidím ten kyselý a zapšklý ksicht, raději pokračuju. Bágl zavřu a zálibně na něj kouknu. “ No bóže, tak to nejni úhledně složený, to je toho.“
Hodím si bágl na záda, popadnu svou hůl a teátrně se ukloním: „ Až se ti bude stejskat, tak si na tu chvíli vzpomeň. Opatruj se tady a nehledej mě. Vím, že nebudeš.“ Řeknu ještě tomu mrzoutovi, se kterým jsem žila a pak, frňák hezky nahoru vyrazím ke dveřím a jak se tak snažím hrdě odejít středem... zakopnu a ze dveří se vykutálím. “ Do prdele.“ Zamumlám si pro sebe. Zvednu se, pohodím hlavou a vykročím z vesnice. K tomu pochodu si začnu zpívat, falešně, ale to mě vůbec nevadí.
“ Když tak vo tom přemejšlím, co si víc přát, že jo? Měřím stopětadvacet, na trpaslíka dost, na člověka málo. A postavičku mám k nakousnutí, to říkali všichni ve vesnici, dokonce i ženský. Nevím proč všem tak vadí, že se učím kouzlit. Copak musí bejt každej trpaslík jen pořád zabořenej frňákem v hlíně a nebo máchat kolem sebe sekerou? No, sem prostě po mojí prabábě, ta byla prej úplně stejná. Teda, voni řikali stejně praštěná a děsně nešikovná, ale co, já myslím, že sem šikovná tak akorát.“
