Vanda - šermíř
POPIS: Vanda je sedmadvacetiletá žena, má půvabný, souměrný obličej, ze kterého se na vás usmívají dvě oříškově hnědé oči a smyslné rty. Korunou její krásy jsou středně hnědé vlasy, které v měkkých vlnách spadají až do poloviny zad. Má útlý pas, dlouhé štíhlé nohy a pěkně vytvarovaný hrudník. Prostě děvče jako lusk.
Jemný stříbrný řetízek, zdobený malými rudými korálky, naušnice se stejnými korálky v přívěscích, dvě spony do vlasů, jenž také zdobí červené kamínky a jeden prstýnek s rubínem, to jsou veškeré její ozdoby. Největší poklad je však řetízek s medailonkem, ve kterém jsou po otevření malinké obrázky obou rodičů.
Oblečena bývá do středně hnědých kamaší, jenž věrně kopírují její dlouhé štíhlé nohy, obuté do vysokých temně hnědých kozaček, z tenké, pevné kůže. Světlá, žlutá tunika, s velkým límcem, zapínaná na větší stříbřité knoflíky, má dlouhé rukávy, ukončené vysokými manžetami. Tunika je v pase přepásanou dlouhou sukní, jenž je od pasu až ke kotníkům propínací. Zapnutá bývá pouze do jedné třetiny tak, aby byl umožněn volný pohyb. K oblečení ještě patří plášť, kožené rukavice ze stejného materiálu jako kozačky a velký klobouk, všechno ve stejně temně hnědé barvě jako jsou boty.
Ve vaku mám ještě jedny dámské šaty, se všemi doplňky, které k tomu patří, včetně atlasových střevíčků, kamaše a halenu. U pasu se mi houpe kord, rapír a levoruční dýku mám schovanou na dně vaku. Malou dýku mám schovanou v tajném pouzdře v kozačce. Ještě mám sebou několik obvazů, mast na rány, měch na vodu a trochu jídla. Váček z penězi je schovaný a druhý s několika drobnými mincemi je připevněn viditelně u pasu.
Jemný stříbrný řetízek, zdobený malými rudými korálky, naušnice se stejnými korálky v přívěscích, dvě spony do vlasů, jenž také zdobí červené kamínky a jeden prstýnek s rubínem, to jsou veškeré její ozdoby. Největší poklad je však řetízek s medailonkem, ve kterém jsou po otevření malinké obrázky obou rodičů.
Oblečena bývá do středně hnědých kamaší, jenž věrně kopírují její dlouhé štíhlé nohy, obuté do vysokých temně hnědých kozaček, z tenké, pevné kůže. Světlá, žlutá tunika, s velkým límcem, zapínaná na větší stříbřité knoflíky, má dlouhé rukávy, ukončené vysokými manžetami. Tunika je v pase přepásanou dlouhou sukní, jenž je od pasu až ke kotníkům propínací. Zapnutá bývá pouze do jedné třetiny tak, aby byl umožněn volný pohyb. K oblečení ještě patří plášť, kožené rukavice ze stejného materiálu jako kozačky a velký klobouk, všechno ve stejně temně hnědé barvě jako jsou boty.
Ve vaku mám ještě jedny dámské šaty, se všemi doplňky, které k tomu patří, včetně atlasových střevíčků, kamaše a halenu. U pasu se mi houpe kord, rapír a levoruční dýku mám schovanou na dně vaku. Malou dýku mám schovanou v tajném pouzdře v kozačce. Ještě mám sebou několik obvazů, mast na rány, měch na vodu a trochu jídla. Váček z penězi je schovaný a druhý s několika drobnými mincemi je připevněn viditelně u pasu.
ŽIVOTOPIS: Vanda se narodila v la Rochelle a žila tam celý svůj dosavadní život. Maminku si ani nepamatovala. Zemřela, když byly Vandě necelé tři roky. Tatínek ji pak vždycky vyprávěj, jaká to byla krásná žena. Pocházela někde z Lotrinska, odkud sem přišla s dvorem Luisy Lotrinské, manželky Jindřicha III. I proto má Vanda jméno, jenž je nezvyklé pro kraj kolem la Rochelle.
Tatínek chtěl moc ještě syna, avšak zdravotní stav maminky zhatil jejich plány. Tak se stalo, že Vanda byla jediné jeho štěstí. Staral se o ní jak jen to šlo, pořídil si u starší ženu jako chůvu, protože mu služba nedovolovala, aby byl s Vandou neustále. Když povyrostla, byla poslána do klášterní internátní školy. Vymínil si však, že jeptišku z ní nesmějí udělat. A tak se Vanda učila vždy půl měsíce v kláštěře a půl měsíce byla doma se starou Mínou.
Byla velice živé, neposedné dítě a tak se otec rozhodl, že když už nemá syna, naučí dceru, alespoň trochu svému řemeslu. Koupil jí krásný kord a levoruční dýku. Pak ji začal učit šermovat tak, jak to umějí jen mušketýři, ke kterým patřil. Vyprávěl jí o některých výpravách a slavných bitvách.
Vanda znala některé mušketýry osobně, nebo sluhy jiných mušketýrů a taky několik jejich dětí, převážně chlapců. Možná právě proto, že trávila hodně času s chlapci, chtěla se jim vyrovnat a tak cvičila snad nejvíc ze všech. Snila o tom, že jednou půjde kolem třeba Aramis nebo jiný slavný mušketýr a pochválí ji, za její soubojové umění. To se však nestalo.
Když jí bylo dvacet let, začala se situace vyostřovat. La Rochelle byla obléhána a ty tam byly doby klidu a různých hrátek. Jednoho dne se otec vrátil domů, otevřel skříň a začal vyndavat Vandiny věci. Při tom balení ji začal vysvětlovat, že musí pryč z města. Nejlépe na lodi odplout někam daleko. Vanda se sice chvíli bránila, ale otec nedal jinak, než že musí. Vypadal opravdu velice vystrašeně. Dal jí dopis pro svého přítele, který žije nedaleko Londýna a druhý pro svého švagra v Lotrinsku, nechal na ni, kam se dopraví. Pak jí ještě vtiskl do ruky medailonek s obrázkem obou rodičů a váček s penězi. Objal ji a políbil, pak už musel zpět do služby. To bylo naposledy, kdy ho viděla.
Sebrala všechnu svou odvahu, vak hodila přes rameno, zbraně připnula k opasku a vydala se najít loď do Anglie. Ke strýčkovi se jí nechtělo a když už musí cestovat, podívá se alespoň do světa. V přístavu našla anglickou obchodní loď, využila znalosti anglického jazyka a vydávala se za dceru jednoho z anglických vojáků.
Nakonec ji kapitán na loď vzal, ale musela být celou dobu v podpalubí. Oželela to, že nebude vidět krajinu a volné moře. Když se dostala do Anglie, vypravila se na Londýnskou adresu. K jejímu smutku zjistila, že tatínkův přítel už nežije. Ocitla se tedy znova v přístavu. Do lotrinska se jí nechtělo, lákala ji cesta kolem světa, poznávání cizích krajin a tak se nalodila na loď, která plula do Tobaga. Nic jí to neříkalo, ale znělo jí to tajuplně.
Tatínek chtěl moc ještě syna, avšak zdravotní stav maminky zhatil jejich plány. Tak se stalo, že Vanda byla jediné jeho štěstí. Staral se o ní jak jen to šlo, pořídil si u starší ženu jako chůvu, protože mu služba nedovolovala, aby byl s Vandou neustále. Když povyrostla, byla poslána do klášterní internátní školy. Vymínil si však, že jeptišku z ní nesmějí udělat. A tak se Vanda učila vždy půl měsíce v kláštěře a půl měsíce byla doma se starou Mínou.
Byla velice živé, neposedné dítě a tak se otec rozhodl, že když už nemá syna, naučí dceru, alespoň trochu svému řemeslu. Koupil jí krásný kord a levoruční dýku. Pak ji začal učit šermovat tak, jak to umějí jen mušketýři, ke kterým patřil. Vyprávěl jí o některých výpravách a slavných bitvách.
Vanda znala některé mušketýry osobně, nebo sluhy jiných mušketýrů a taky několik jejich dětí, převážně chlapců. Možná právě proto, že trávila hodně času s chlapci, chtěla se jim vyrovnat a tak cvičila snad nejvíc ze všech. Snila o tom, že jednou půjde kolem třeba Aramis nebo jiný slavný mušketýr a pochválí ji, za její soubojové umění. To se však nestalo.
Když jí bylo dvacet let, začala se situace vyostřovat. La Rochelle byla obléhána a ty tam byly doby klidu a různých hrátek. Jednoho dne se otec vrátil domů, otevřel skříň a začal vyndavat Vandiny věci. Při tom balení ji začal vysvětlovat, že musí pryč z města. Nejlépe na lodi odplout někam daleko. Vanda se sice chvíli bránila, ale otec nedal jinak, než že musí. Vypadal opravdu velice vystrašeně. Dal jí dopis pro svého přítele, který žije nedaleko Londýna a druhý pro svého švagra v Lotrinsku, nechal na ni, kam se dopraví. Pak jí ještě vtiskl do ruky medailonek s obrázkem obou rodičů a váček s penězi. Objal ji a políbil, pak už musel zpět do služby. To bylo naposledy, kdy ho viděla.
Sebrala všechnu svou odvahu, vak hodila přes rameno, zbraně připnula k opasku a vydala se najít loď do Anglie. Ke strýčkovi se jí nechtělo a když už musí cestovat, podívá se alespoň do světa. V přístavu našla anglickou obchodní loď, využila znalosti anglického jazyka a vydávala se za dceru jednoho z anglických vojáků.
Nakonec ji kapitán na loď vzal, ale musela být celou dobu v podpalubí. Oželela to, že nebude vidět krajinu a volné moře. Když se dostala do Anglie, vypravila se na Londýnskou adresu. K jejímu smutku zjistila, že tatínkův přítel už nežije. Ocitla se tedy znova v přístavu. Do lotrinska se jí nechtělo, lákala ji cesta kolem světa, poznávání cizích krajin a tak se nalodila na loď, která plula do Tobaga. Nic jí to neříkalo, ale znělo jí to tajuplně.
