ŽIVOTOPIS: Vanda se narodila v la Rochelle a žila tam celý svůj dosavadní život. Maminku si ani nepamatovala. Zemřela, když byly Vandě necelé tři roky. Tatínek ji pak vždycky vyprávěj, jaká to byla krásná žena. Pocházela někde z Lotrinska, odkud sem přišla s dvorem Luisy Lotrinské, manželky Jindřicha III. I proto má Vanda jméno, jenž je nezvyklé pro kraj kolem la Rochelle.
Tatínek chtěl moc ještě syna, avšak zdravotní stav maminky zhatil jejich plány. Tak se stalo, že Vanda byla jediné jeho štěstí. Staral se o ní jak jen to šlo, pořídil si u starší ženu jako chůvu, protože mu služba nedovolovala, aby byl s Vandou neustále. Když povyrostla, byla poslána do klášterní internátní školy. Vymínil si však, že jeptišku z ní nesmějí udělat. A tak se Vanda učila vždy půl měsíce v kláštěře a půl měsíce byla doma se starou Mínou.
Byla velice živé, neposedné dítě a tak se otec rozhodl, že když už nemá syna, naučí dceru, alespoň trochu svému řemeslu. Koupil jí krásný kord a levoruční dýku. Pak ji začal učit šermovat tak, jak to umějí jen mušketýři, ke kterým patřil. Vyprávěl jí o některých výpravách a slavných bitvách.
Vanda znala některé mušketýry osobně, nebo sluhy jiných mušketýrů a taky několik jejich dětí, převážně chlapců. Možná právě proto, že trávila hodně času s chlapci, chtěla se jim vyrovnat a tak cvičila snad nejvíc ze všech. Snila o tom, že jednou půjde kolem třeba Aramis nebo jiný slavný mušketýr a pochválí ji, za její soubojové umění. To se však nestalo.
Když jí bylo dvacet let, začala se situace vyostřovat. La Rochelle byla obléhána a ty tam byly doby klidu a různých hrátek. Jednoho dne se otec vrátil domů, otevřel skříň a začal vyndavat Vandiny věci. Při tom balení ji začal vysvětlovat, že musí pryč z města. Nejlépe na lodi odplout někam daleko. Vanda se sice chvíli bránila, ale otec nedal jinak, než že musí. Vypadal opravdu velice vystrašeně. Dal jí dopis pro svého přítele, který žije nedaleko Londýna a druhý pro svého švagra v Lotrinsku, nechal na ni, kam se dopraví. Pak jí ještě vtiskl do ruky medailonek s obrázkem obou rodičů a váček s penězi. Objal ji a políbil, pak už musel zpět do služby. To bylo naposledy, kdy ho viděla.
Sebrala všechnu svou odvahu, vak hodila přes rameno, zbraně připnula k opasku a vydala se najít loď do Anglie. Ke strýčkovi se jí nechtělo a když už musí cestovat, podívá se alespoň do světa. V přístavu našla anglickou obchodní loď, využila znalosti anglického jazyka a vydávala se za dceru jednoho z anglických vojáků.
Nakonec ji kapitán na loď vzal, ale musela být celou dobu v podpalubí. Oželela to, že nebude vidět krajinu a volné moře. Když se dostala do Anglie, vypravila se na Londýnskou adresu. K jejímu smutku zjistila, že tatínkův přítel už nežije. Ocitla se tedy znova v přístavu. Do lotrinska se jí nechtělo, lákala ji cesta kolem světa, poznávání cizích krajin a tak se nalodila na loď, která plula do Tobaga. Nic jí to neříkalo, ale znělo jí to tajuplně.